"Můj příběh"

Už nějakou dobu jsem v sobě cítila neklid, nervozitu, nespokojenost. Nechápala jsem proč?
Mám skvělou rodinu – manžela, který mě miluje a stará se o nás, tři úžasné děti, bydlíme v pěkném opraveném domě se zahradou, zdraví mi slouží… Sice s prací to není ani po 3. mateřství žádná velká sláva, trochu přece jen do společné kasy přispívám a můj muž vždycky něco vydělá a nějak to zvládneme. Otázka Proč jsem nesvá? přicházela stále neodbytněji. Měla bych být spokojená a já nejsem… Proč jen jsem tak nevděčná? Co by za to jiní dali mít se tak jako já? Ale je tohle už opravdu všechno?

V únoru 2016 jsem poprvé v životě navštívila kartářku, která mi řekla, že mám v sobě obrovský smutek ze smrti rodičů. Nechápala jsem, co tím myslí, byly to už téměř 3 roky. Měla jsem v sobě nevyplakané slzy… A také mi řekla, že můj život zatím nebyla žádná velká hitparáda… Ale co bych měla od svého života chtít? Vždyť se mám docela dobře…

Další zásadní bylo pro mě setkání s mým duchovním učitelem, který už mě nějakou dobu provázel, ale já jsem bohužel příliš nerozuměla jeho slovům. „Ale co mám tedy dělat?" Vztekala jsem se, že mi to nechce říct! A on na to s klidem: „Nikdo to za vás neudělá, musíte si to najít vy sama."

A pak mi vstoupila do života nová učitelka – Táňa Havlíčková. Už jsem o ní věděla asi 2 roky, udělala jsem si tehdy stylový test a vyšla mi rebelka. A právě v tomto období, na rozcestí, mi přišla pozvánka do on-line programu Móda a duše. Rozhodla jsem se téměř bleskově, hned druhý den jsem se přihlásila. Když ne teď, tak už nikdy!

Šla jsem do toho s cílem proboha konečně si vyčistit tu nacpanou skříň od všeho možného. Ale ony se začaly dít neuvěřitelné věci – poprvé v životě se ze mě něco začalo odlupovat a postupně odpadávaly obruče jako u zakleté Zlatovlásky. První týden jsem pořád brečela a promítala si různé zážitky z dětství s rodiči. Pak to pokračovalo představením jednotlivých stylů a jejich zkoušení sama na sobě. Měla jsem velkou radost, jak mi to krásně jde – v mé skříni bylo tehdy opravdu všech 8 stylů! Postupně jsem si začala uvědomovat, jak na mě působí barvy, střihy, kabelky, boty, jak rozdílnou mají energii, a jak odlišně na mě v různém oblečení reagovala moje rodina a okolí.

AHA – já jsem úplně zapomněla, proč jsem šla studovat VŠST, dnes TUL do Liberce! Vždycky jsem měla cit pro barvy a materiály, uměla kombinovat, viděla, co komu sluší a co ne, pletla, šila, háčkovala, vyšívala. Najednou jsem si to uvědomila a už se to nedalo znovu zazdít. Znovu mi vstoupily do života „hadry“.

V on-linu jsem se postupně našla ve 3 stylech – v ležérce, rebelce a okázalé. Nesmírně mi pomohl s rozklíčováním mladší dcery ve sporťačce. Bylo to jako dostat k ní návod k použití. Moje maminka byla elegantní, tchýně je hvězdná. Bylo to pro mě velmi očistné, jakoby se mi lépe dýchalo a svět kolem měl sytější barvy. Stále tam byla ale spousta nejasností. Znáte to, já jsem okázalá, ALE…

Já jsem se musela seznámit s Táňou osobně a jela jsem 22. května na její seminář do Prahy, tehdy se konal v klubu Na Lávce. Bylo nás tam kolem 80 žen z on-linu a také studentky z 1. ročníku Tániny školy. Po celý den jsme dostávaly další indicie. Byla jsem tak rozebraná, že jsem si říkala, že ta paní Havlíčková to má asi špatně, protože já už jsem si vším prošla a stále to není ono. Budu asi „9. styl“. Já jsem si svůj pravý styl vůbec nedovolila připustit… Až pozdě odpoledne mi Táňa řekla, že u mě vnímá avantgardní energii. Bylo to jako rána pěstí mezi oči. JÁ A ČARODĚJKA???!!!

Vůbec jsem nechápala, připadala jsem si jako ztracená v mlze. Pak jsme se posadily do společných kruhů podle stylů. Já byla ten den v bílých kalhotách, naondulovaná a ověšená zlatem. Seznámila jsem se s Haničkou Karbulkovou, která po sále pobíhala bosa, bez podprsenky a prostovlasá. Vyprávěla o sobě, že taky vystudovala vysokou ekonomickou školu a já si v duchu říkala: „A ona si přesto může dovolit takové věci!"

Zkrátka – začaly mi chodit aha-momenty, spousta vzpomínek z dětství, nevhodných poznámek z mého okolí… Doma jsem se po dvou dnech rozhodla, že si tu avantgardu aspoň dovolím vyzkoušet. Vždyť co se může stát jiného, než že zjistím, že to nejsem já. Nemám co ztratit, aspoň to budu vědět jistě, že se paní Havlíčková spletla a budu jí to moct napsat.

Vzala jsem si šperky po babičce a zkoušela ty nahoře různými otázkami, jestli se stane to a to, tak jsem tedy ta čarodějka, no… Takhle to trvalo několik dní, nahoře se mnou měli svatou trpělivost, pořád se mi to potvrzovalo. A pak přišlo obrovské sebepřijetí, že já to tak mám, že jsem takto odlišná, jiná než ostatní a mám to tak správně!
Po té jsem si poprvé v životě pořídila dlouhou lněnou sukni a dovolila si ji nosit v létě naostro. To byla neskutečná svoboda a obrovský pocit štěstí! To léto jsem prožila jako malá holka, která jakoby poprvé uviděla svět kolem sebe. Vnímala jsem nově vůně, ptáky, rostliny, vodu, barvy a zvuky, všechno kolem mě bylo najednou tak intenzivní, jako bych procitla ze zlého snu…

Pak následovalo zcela zásadní rozhodnutí mého dosavadního života – investuju svoje úspory do Tániny školy. Tehdy jsem netušila, co s tím budu dál dělat, ale věděla jsem, že se chci její úžasné metodě naučit! Přece když mně tolik pomohla a cítím se jako znovuzrozená, mohla bych touto cestou provázet další ženy (i muže) ve svém okolí…

Souběžně s Táninou školou ke mně přišla Umělcova cesta. Děkuji Janičce Krupové, která mi byla velmi nápomocna a stala se skvělou průvodkyní k znovuobjevení mé tvořivosti. Čekala mě ještě hodně dlouhá cesta, ale já už jsem věděla, že jsem konečně ve svém životě najela na tu správnou kolej a že mě z ní už nikdo nevyhodí. Byla to velmi objevná cesta k nalezení sebe sama, k sebelásce a k radosti v srdci, šlo to pořád dopředu, krůček po krůčku. Měla jsem větší sebejistotu, změnil se mi hlas (vždyť já úplně zapomněla zpívat!), postupně odpadávaly další obruče, moje strachy… Prožívám kouzelný příběh sama se sebou.

    

Jako velké zasvěcení vnímám Táninu akci OCTO CODES FORUM 17. června 2017 v Lucerně, kde jsem poprvé vystoupila před tolika ženami sama za sebe, bylo to tak nádherně obohacující. Všechny jsme si tam uvědomily přímo nekonečné pole působnosti této metody a její až zázračně léčivé schopnosti.

Výživný rok s Táňou jsme v září 2017 uzavřely získáním certifikátu o absolvování její školy s metodou 8 stylových kódů. Jsem nesmírně vděčná za všechny báječné ženy, se kterými jsme se v Tánině škole potkaly, za tyto nové skvělé přítelkyně v mém životě. Víme toho o sobě tolik… A je to nádherné moct sdílet svůj život s ostatními!

Vždycky jsem si připadala v dětství divně, byla jsem jiná, vlastně mám z této doby jen jednu kamarádku. Mám takové štěstí, jací báječní lidé vstoupili do mého života nebo se do něho vrátili. Spousta vztahů v mé rodině se vyčistila a všechno teď vnímám nějak intenzivněji, žiju život s radostí v srdci a to mě baví!

Milá Táňo, jsem Ti nesmírně vděčná, že jsi vstoupila do mého života a zažehla můj vnitřní oheň! Nyní už si o něj budu pečovat já sama.

Děkuji! S láskou v srdci, Aly



 
       
  alavonbreite.cz a.pourova@seznam.cz Jablonec nad Nisou, Liberec Facebook